Řidičem autobusu v Londýně

Jako řidič autobusu v Česku jsem jednoho dne začal přemýšlet o změně… Ježdění po Kutné Hoře od Nádraží na Polikliniku a zpět mi nějak nestačilo. Poptávka po řidičích autobusu je sice obrovská, ale platy zase tak moc obrovské nejsou… já jezdil za 27000 měsíčně. Ale co hledat? Zájezdy… no to jste furt v pytli a věčně trčíte někde v kolonách, podle zákona schválnosti vždycky ta největší kolona je v okruhu 50 km od vaší konečné zastávky, když máte jít domů. MHD v Praze? Dobré, ale bydlení drahé a finančně si o moc nepolepšíte… a ty směny!

Začal jsem koukat po možnostech práce na MHD v zahraničí. Prvně jsem narazil na blog kluka, co jezdil v Norsku (https://www.dailymale.sk/articles/ako-som-vozil-norov-i_3386). Pokud se chcete dosytosti zasmát, doporučuji… jsou to hrozné zkazky a je to na pokračování.

Jenže na můj vkus je to trochu moc severně… ne, že bych neměl rád sníh… z okna vyhřátého bytu se na něj vydržím dívat dlouho… ale Norsko? A představa kurzů norštiny… uff. Hmm, asi ne. A pak jsem našel článek tady https://www.velka-britanie.co.uk/ridic-autobusu/. A k tomu se ve skupině na FB, kterou využívají řidiči autobusů, objevil inzerát personální agentury James Lewis a nabízeli práci řidiče autobusu v Londýně. 550 GBP týdně, zaškolení, podpora… A tak jsem jim napsal.

Nepíšu tady návod, nepíšu postup, nepíšu kuchařku pro řidiče autobusu. Chci vám zprostředkovat svůj příběh, který mne během jednoho měsíce dostal z Kutné Hory za volant červeného doubledeckeru v Londýně.

S agenturou do Londýna: zařizování před odjezdem

Dne 10. května 2018 jsem odpověděl na inzerát a poslal svůj životopis na uvedený email. Tak nějak na zkoušku. doma mne učili, že za zeptání nic nedáš a líná huba, holý neštěstí. A pokud vám při spojení personální agentura – práce v zahraničí běhá mráz po zádech, vybavují se vám příběhy z novin a časopisů, vidíte děvčata s odebraným pasem a nucená do prostituce, vidíte nádeníky narvané po dvaceti v garsonce, makající od slunka do slunka na stavbě za mrzký peníz, vodu a chléb… ano, tak přesně tyhle představy jsem měl.

Druhý či třetí den zazvonil telefon. Sympatická slečna z agentury… Během prvního telefonátu jsme si vyjasnili, že bych měl skutečně zájem o řízení autobusu v Anglii, že mám všechny doklady, že tak nějak mluvím anglicky a tak. Agentura zprostředkovává práci pro řidiče autobusů v londýnských dopravních společnostech, pokud vím, tak Metroline a Abelio. Zprostředkování práce není o tom, že makáte přes agenturu a ta vás platí. Zaměstnaní jste přímo pod zaměstnavatelem. Agentura samozřejmě dostane od dopravní společnosti odměnu za to, že sehnala řidiče, ale to jde mimo vás. Vy získáte práci za stejných podmínek, jako anglický občan… a navíc podporu od agentury, pokud v začátku cokoli potřebujete pomoct zařídit.

Agentura Vám domluví pohovor pro získání NINo, pro otevření bankovního účtu, který potřebujete pro zaměstnavatele, poskytne vám ubytování pro prvních 14 dní zdarma atd. Já jsem s ní absolutně spokojený a příjemně mne jejich přístup překvapil a vřele doporučuji.

Pokud nabídku agentury přijmete, čeká vás odeslání nutných dokumentů jako při hledání jakékoli jiné práce v ČR… trestní rejstřík, řidičák, výpis z bodového hodnocení řidiče a reference z minulé práce. Následuje pohovor přes Skype, kterého se účastní personalista z dopravní společnosti, zástupce agentury a ideálně i vy 🙂 Tam zjistí, jak jste na tom s angličtinou a ptají se na běžné věci… kolik jste promarodili za minulý rok, pokud máte brýle, jestli máte i záložní, jakou máte praxi apod.

Moc bych se toho nebál. Moje angličtina je skutečně základní – tak jako že si řeknu o co potřebuju, poděkuju, pozdravím… a jak na mne někdo spustí plynulou anglinou, tupě zírám. Ale tak nějaký základ to zcela jistě chce, protože školení jsou poté i formou přednášek a svému instruktorovi taky musíte rozumět, za co vám nadává.

Pohovor jsem úspěšně zdolal, to, zda jste prošli se dozvíte okamžitě p ukončení pohovoru… no a pak jsem dostal dopis s nástupními informacemi a hurá kupovat letenku. Takže já 10.5. odpověděl na inzerát a 7.6.2018 jsem stál na letišti Gatwick se sportovní taškou, příruční taškou… a s očekáváním. A to jsem 14 dní čekal na termín pohovoru.

První dny v Londýně

Na počátku všeho byla tma. Říká Bible. Na počátku mého života v Londýně byl… no ano, správně. Déšť. Později jsem pochopil, že to byl jen reklamní trik od PánaBoha, aby ten kulturní šok nebyl tak velký. Prostě mi potřeboval dát něco, co by mne utvrdilo v tom, co jsem očekával. Všichni přece víme, že v Anglii furt jen leje, jsou tu mlhy a je tu cca 5 hezkých dní do roka.

No… asi nejsem ten pravý, abych to posuzoval, jsem tu měsíc a ještě mi neuschlo pomyslné razítko v pasu… Ale jsem tu měsíc a pršelo dvakrát. V ostatní dny je něco mezi teplem, horkem a velkým horkem. Takže… buď někde soudruzi udělali chybu, nebo se jedná o abnormálně teplé léto (a to máme červen) a nebo globální oteplování sakra postoupilo do další fáze. V tom případě by asi ani to Norsko nebyla špatná volba…

To jsem ale mírně odbočil. Z Norska zpátky na Gatwick. Agentura doporučuje vzít si sebou minimálně (resp. mít na účtě) 300 GBP do začátku. No, upřímně… vzal bych si dvojnásobek. Prvních 14 dní ubytování je sice zdarma, ale je nutno si uvědomit, že první výplatu dostanete až po 14 dnech (vyplácí se týdně, každý pátek). První 3-4 týdny budete v tréninkovém programu, kde se budete učit řídit vlevo, celkovou teorii, ovládání strojku a milion dalších věcí. Po dobu zaučení je plat kolem 280 – 300 GBP týdně.

Mezitím musíte jíst, dopravovat se do práce, koupit si, co jste doma zapomněli… a život v Londýně je drahá sranda. Doprava a bydlení jsou největší položky. Sice máte prvních 14 dní ubytování zdarma, to ale znamená, že jakmile dostanete konečně první výplatu, tak si musíte hledat nové bydlení. A počítejte, že pokoj ve sdíleném domě vás vyjde od 80 (když budete mít sakra kliku) po 180 GBP týdně. A samozřejmě musíte dát dopředu jeden nájem jako kauci… takže jsme na 360 GBP…

První dny v práci

První den v práci nezbytné bezpečnostní školení. Hlavní heslo Britů je zcela jistě Healthy & Safety. Všechno kam se podíváte se točí kolem toho. A formuláře… podpisy, pravidla a postupy… No jako každý první den v práci.

Druhý den se ráno hlásíte u vašeho instruktora a začnete jezdit. Pár koleček po areálu a hurá z brány do provozu. A lidičky… z brány se trefujeme do levého… ano LEVĚHO jízdního pruhu! Ne jako já 🙂

Po pár kilometrech už se adaptujete. Sice se vám to v hlavě furt motá, pořád vám naskakují ve vytrénovaném šoférském mozku varovná světla: „Bacha! Vždyť ten debil jede v protisměru! Brzdi!“ Holt musíte mozek přesvědčit, že je to v pořádku, že se svět zbláznil a všichni začali jezdit obráceně. a on to po pár dnech přijme jako fakt.

Stejný problém budete mít na přechodech pro chodce. dojdete ke kraji silnice, kouknete doleva, našlápnete, letmo kouknete doprava… a na poslední chvíli ztuhnete… a kolem obličeje se vám prožene rozjetý autobus, který, kde se vzal tu se vzal, jede zprava… to se leknete, že se můžete jít přebalit.

To samé autobusové zastávky. Stojíte jako trubka na zastávce, čekáte na bus… a najednou vidíte bus ve směru, kam chcete jet…. jak zastavuje u zastávky v protisměru… a odjíždí… No, vy stojíte na správné straně, ale ve špatné zemi 😀

Po týdnu školení v singledeckeru, tedy klasickém jednopodlažním autobuse jsem zdárně vykonal test z kontroly autobusu před jízdou, která se tu bere na rozdíl od ČR pekelně vážně… a další týden jsem začal s novým instruktorem v doubledeckeru. Čekáte všichni na popisování toho, jaký je to rozdíl? Žádný 🙂 Sice víte, že máte na střeše ještě jeden autobus, ale uvědomit si to musíte jen v určitých okamžicích – nízké stromy, co jsou málokde, protože tu s výškou autobusů samozřejmě počítají, nízké mosty… které na trasách, kde jezdí doubledeckery samozřejmě nejsou a pokud jsou, víte o nich, počítač vám je hlásí v předstihu a pokud myslíte na svojí práci, kabriolet byste z toho udělat neměli.