Protože v Británii poměrně často převážím kolo vlakem, navážu volně na Standův starší článek o cestování po Velké Británii vlakem a přidám pár osobních postřehů ohledně radostí i starostí, které tu cestování s kolem po kolejích přináší. Řeč bude o klasických, neskládacích bicyklech.
Dobré zprávy na začátek
Za převoz kol se na britských tratích neplatí (he hééj), stejně tak je zdarma i jejich rezervace. Aby těch vstřícných služeb nebylo málo, kupujete-li jízdenku online s předstihem větším než týden, můžete si lístky nechat zdarma zaslat poštou, není nutné chodit na nádraží do automatu tisknout – s oblibou toho využívám, jelikož na naší vesnické stanici nemáme ani pokladnu ani automat.
Další velké plus oproti např. mnohým českým nádražím – pro nástup a výstup do vlaku nepotřebujete žádný horolezecký výcvik, a to ani s kolem obtěžkaným brašnami – vyvýšená nástupiště tu mají i ty nejmenší a nejzapomenutější zastávky na znamení uprostřed ničeho, kde projedou možná tak 4 vlaky za den.
Zastávka na znamení Sugar Loaf na trati Heart of Wales, frekvence využití 2-4 cestující týdně
No a teď ty méně radostné zprávy
Uvážíme-li prostředí, kde vedle sebe funguje víc než 20 dopravců – každý se svými specifickými pravidly a podmínkami ohledně převozu bicyklů plus to, že na některých spojích je rezervace na kolo nutná, jinde jen doporučovaná ale nevyžadovaná, a u zbytku rezervovat nelze, plus fakt, že zdejší vlaky mají povětšinou žalostně málo vyhrazených prostor na kola ve vagónech – obvykle jen mezi 2-6 na soupravu, není tu o zajímavé, mnohdy dramatické, nezřídka (tragi) komické momenty s převozem kol vůbec nouze, a člověk tu při tom nasbírá spousty užitečných zkušeností.
Pestrý výběr vlakových dopravců operujících v UK
Prostory pro kola a rezervace
Některé společnosti jsou k cyklistům vstřícnější více a běžně tolerují i nadměrné počty kol ve vagónech, přestože tam často zavázejí a blokují uličky. Jiné vás naopak bez rezervace nevezmou, ani když je prostor na kola ve vagónu zcela prázdný.
Úložné prostory se liší nejen podle typu vozů, ale i jejich různých pozdějších modifikací. Někde stačí jen opřít mezi sedačkami o stěnu, jinde je nutné odstrojit brašny a kolo zavěsit na hák, u některých rychlostních dálkových linek je třeba vyhledat obsluhu vlaku protože kola se uskladňují v uzamčené a běžnému cestujícímu nepřístupné sekci vozu.
Přeprava bicyklů na tratích CrossCountry
Pokud člověk cestuje sám, potom kombinace kolo-vlak může být i celkem bezproblémová záležitost. Naproti tomu početnější rodinky s dětmi nebo party cyklopoutníků mají obvykle vždy o zábavu postaráno, to když kvůli většímu množství převážených kol musí často svůj přesun rozplánovat i na několik po sobě jedoucích spojů. Naskládat kola na střechy aut by určitě bylo mnohem snazší a pohodlnější, avšak jak článek v odkazu níže dokazuje, dá se to i bez auta.
http://www.cyclinguk.org/cycle/aboard-family-cycling-holiday-train
Někdy je možné pořídit rezervaci i do vlaku kde je místa možná tak pro malý kočárek
Tady u nás na jihu Walesu operují 2 velké společnosti – Arriva a Great Western. Arriva rezervaci doporučuje ale nevyžaduje, naproti tomu u Westernu je nezbytná a pokud ji nemáte, nejedete. Když tu o víkendech popojíždím jen po blízkém okolí, často kupuju levné advance tickets (platné jen na vybraný konkrétní spoj a čas) až podle počasí na poslední chvíli, avšak už bez možnosti rezervace kola – vždy si tak musím ohlídat, aby mezi vlaky nebyl žádný Western ale jen Arriva, která mě ještě nikdy neodmítla, ani když bylo ve vagónu překolováno. Nicméně faktem zůstává, že vše je vždy pouze a jen na dobré vůli toho kterého člověka, a někdy dokonce ani rezervace nemusí být zárukou, že vás s kolem do vlaku pustí – to když to ve vagónu vypadá jak v londýnském metru.
Převoz kola vlakem tu obvykle nuda nebývá
Umístění vagónu pro kola
Najít u vlaku přijíždějícího na nádraží ten správný vagón s místem vyhrazeným pro kola je u krátkých souprav celkem snadné, stačí si ohlídat piktogram bicyklu na dveřích. U dlouhých dálkových spojů to zase bývá většinou buď první nebo poslední vůz, ale lepší předem si to ověřit, protože třeba takové Pendolino může mít až 300m a moc dlouho ve stanici nepostojí.
S Pendolinem mám poměrně nedávnou zkušenost z dubna loňského roku. Jednou předtím už jsem s ním na téhle trati (Crewe – Glasgow) jel, takže už vím, že kola mají vyhrazený box ve vagónu A (který je někdy první, jindy poslední, podle toho kterým směrem vlak jede) a že musím, hned jak souprava dorazí kontaktovat obsluhu, aby mi tuhle část vozu otevřeli, protože jinak se tam nedostanu.
Jak Čert zpozdil Pendolino
Pendolino přijíždí na nádraží v Crewe na minutu přesně v 10.08, plánovaný odjezd 10.09. Od zamčené přední části vozu A naháním hledat klíčníka, kterého odchytávám u vagónu C. Když se ujistí, že mám rezervaci (jinak by se se mnou dál už ani nebavil), spěcháme zpět k vozu A, který odmyká. Uvnitř strojvůdce, že bohužel mám smůlu, box na kola je plný a další bicykl už se tam nevleze. Já na to, že ale mám rezervaci, takže co s tím provedeme.
300 metrů dlouhé Pendolino, 11 vagónů, z toho 4 vagóny první třídy věčně skoro prázdné, křesel pro 600 cestujících, avšak místa pro cyklisty – jen jeden malý boxík na 4 kola?!? Navíc i pro ty 3, co už tam teď jsou, je to hodně stísněné, jak tam natlačíme Čerta vůbec netuším. A netuší ani mašinfíra, ani druzí hlavouni od Virgin Trains. Aby toho nebylo málo, 2 z těch kol jsou k sobě semklé řetězy, takže to nepůjde jednoduše přeskládat.
Zkoumám rezervační cedulky, kam které z kol jede, a iniciativně navrhuju, ať Čerta zatím necháme zapřeného v uličce a až to nezamčené kolo v boxu za hodinu v Lancasteru vystoupí, že ho pak strčíme k těm druhým dovnitř. Stejně je v téhle oddělené sekci vagónu jen řidič a ten by to snad mohl tu chvíli s jedním kolem venku přežít.
‘‘Vyloučeno, ne ne ne,…… – health and safety,…… bla bla bla,…….‘‘
Oficíři dumají, minuty tikají, Pendolino stojí a některý z těch pár kravaťáků v první třídě možná už odesílá stížnost a negativní feedback na Virgin Trains.
‘‘Tak abychom zas dál jeli, to není nic pěknýho, když se vlak vopozdí.‘‘ – snažím se je spolu se Švejkem trochu popohnat k akci.
Po výměně názorů s kolegy na druhém konci vlaku strojvůdce nakonec rádiem nechává vyvolat majitele těch 2 spoutaných kol, aby si to přišli odemknout. Nejspíš šlapou přes celou půlku soupravy, protože než se objeví, je už zase dalších pár dlouhých minut pryč. Odstrojuju mezitím Čerta, ať potom nezdržujeme.
Jakmile jsou kola těch dvou odpoutaná, začíná náročný a komplikovaný proces skládání a přestrkování 4 velkých bicyklů do stísněného boxu tak, aby se pak dala stáhnout i roleta a box byl předpisově uzavřený.
Nejdřív jde Čert, který vystupuje až jako poslední v Glasgow, pak následuje teď už odpoutaný párek, co končí o stanici dřív v Carlisle, a nakonec Mr Lancaster. Po dlouhých 21 minutách od příjezdu vlaku do stanice je konečně box úspěšně uzavřen, roleta stažena, všichni šťastní a v 10.31 se může vesele pokračovat dál. Při výjezdu z každého dalšího nádraží zní krom hlášení o stanicích i omluva za zpoždění způsobené přestrkováním kol v boxu, aby se dal zavřít.
A na závěr…
A na závěr ještě jedna užitečná zkušenost, taky z loňského roku – máte-li koupenu jízdenku na poslední vlak ten den a je tento spoj zrušen, železnice by vám měla zajistit náhradní dopravu do vaší cílové stanice. Z Manchesteru mi takhle zrušili poslední noční spoj kvůli opuštěné tašce na nádraží po trati ve Wilmslow– během té hodiny, kdy se to vyšetřovalo, tam zastavili veškerý provoz a bohužel se strefili zrovna do času mého vlaku, který tak do Manchesteru vůbec nedorazil. S o hodinu pozdějším spojem jsem mohl ještě kus popojet až na konečnou do Cardiffu, kde už před nádražím čekal můj osobní taxi šofér, co mě i s kolem zavezl až před dům do mé vesnice.
Náhradní transport namísto zrušeného vlaku
