Jak již úvod naznačuje, tento článek a několik dalších bude o práci Care Assistanta v Anglii. Seznámím vás se svým osobním příběhem o tom, jak jsem se k práci Care Assistantky dostala. Podělím se s vámi o osobní zkušenosti a názory. Popíšu, jak nejlépe umím, co práce Care Assistanta zahrnuje ve větším detailu. A neposledně vám něco povím o vzdělání a trénincích, které Care Assistant potřebuje k vykonávání své práce a také, jak si takovou práci najít.

Práce Care Assistanta v Anglii

Jelikož píši o svém vlastním příběhu, měla bych začít s tím, jak jsem se k práci Care Assistantky dostala. Začala jsem pracovat jako Care Assistantka v červnu roku 2008 a když se teď zpětně dívám, jak se to seběhlo, jsem nakloněna říct, že to muselo být společné dílo mého strážného anděla a strážného anděla mého přítele Standy. Byli jsme tenkrát oba bez práce a finance se tenčily a oba jsme zoufale hledali práci. Standa podal inzerát, na který se mu ozvala majitelka Au Pair agentury Daniela Chapman. Po krátké komunikaci k nám projevila takovou důvěru, že se nám rozhodla poskytnout na nějaký čas azyl a pomoci nám najít práci. A tak to vlastně začalo. Po několika týdnech nám obou tato vzácná žena, které do smrti nezapomeneme za její pomoc a vřelé přijetí do rodiny, našla práci. A zde začalo moje první seznámení s prací Care Assistanta.

To bylo v hrabství Surrey. Poměrně nobl oblast. Care Home, ve kterém jsem začala pracovat, sídlí ve větší vesnici s počtem obyvatel okolo 11500. Moje znalosti angličtiny byly téměř nulové, moje pracovní zkušenosti z Care Homu totálně žádné a moje naivní představy o práci Care Assistantky byly malinko ‚mimo mísu‘. Z nějakého důvodu jsem se ale paní manažerce zalíbila a pro mne začala cesta pronikání do anglické a multikulturní společnosti a taktéž do anglického jazyka. Náš Care Home se převážně zaměřoval na péči o staré lidi a lidi trpící stařeckou demencí a jinými nemocemi, které omezovaly jejich schopnost postarat se samy o sebe. Resident platil okolo £850 až £1050 týdně, podle toho, jakou péči potřeboval a jaký měl pokoj. Například, kdo byl téměř samostatný, jen potřeboval dohled, platil méně, než člověk který byl téměř nepohyblivý a bylo třeba použít ‚zvedáku‘ k tomu abychom ho mohli umýt a obléci. Taktéž každý pokoj měl vestavěný záchod, ovšem jenom některý měl i sprchu a ten byl samozřejmě dražší.

Byla tam plně funkční kuchyň, kde se vařilo teplé jídlo každý den bez výjimky a stejně frekventovaná prádelna. Náš Care Home byl jednopatrový, kde v přízemí byli umístění residenti spíše s horší pohyblivostí, kdežto první patro bylo více zaměřené na lidi s pokročilejší demencí. Celkový počet pokojů pro residenty byl v té době 54 (teď už je to jednou tolik, neboť celý Care Home byl o jedno křídlo rozšířen) a v době kdy jsem já nastoupila se první patro teprve postupně začalo zaplňovat. Obě patra měly velkou jídelnu s připojenou malou kuchyňkou, jeden velký a jeden malý obyvák. A dále tam byly vstupní hala, 2 kanceláře, prostor pro zdravotní sestru, pro zaměstnance atp. Přibližně po půl roce Care Home získal svůj vlastní minibus, s kterým vyvážel residenty po výletech, alespoň tři dny v týdnu. Sestava residentů byla vesměs anglická a zaměstnanců vesměs přistěhovalecká (kromě kuchyně, Managementu a jedné hlavní Care Assistantky). A do toho jsem vstoupila na scénu já, která prakticky neuměla anglicky pípnout a neměla tušení, do čeho jdu, kromě toho, že budu pečovat o staré lidi. Ale o tom už příště.

Uvědomuji si, že moje první zkušenost s takovou prací vám moc neřekne o tom, jak si takovou práci najít, neboť v tomto případě mi pomohli ‚zvláštní‘ náhody a úžasní lide. Já sama jsem se o nalezení a získání této práce vůbec nezasloužila. Nicméně slibuji, že moje další zkušenost s jiným Care Homem vám to vše vynahradí. V příštím článku vám odhalím více o životě a práci v Care Homu z pohledu nováčka. Také se s vámi podělím o tom, jakým ‚peklem‘ může být jazyková bariéra v práci, kde je komunikace jedním z nejdůležitějších faktorů v popisu práce. Ale věřím, že už tento článek vám naznačil, že jakkoliv a kamkoliv se vydáme všechno, je o lidech, které na své životní pouti potkáme.