V předešlém článku jsem otevřela téma „ Práce Care Assistanta v Anglii “ coby moji osobní zkušenost s touto prací. Podělila jsem se s vámi o tom, jak jsem se ke své první práci jako Care Assistantka dostala. Popsala jsem zhruba velikost a vnitřní prostorové proporce mého prvního pracoviště v Care Homu. Trochu jsem se dotkla sestavy zaměstnanců a residentů na pracovišti. Vylíčila jsem, že moje předešlé zkušenosti s prací v Care Homu byly absolutně nulové a moje znalosti anglického jazyka téměř žádné. Taktéž jsem mírně upřesnila místo na mapě (Surrey), kde se Care Home nachází. Úmyslně veřejně nesděluji žádná přesná jména, názvy ani místa, neboť k tomu nemám žádná práva.

Práce Care Assistanta v Anglii

Abych řekla pravdu, tak si můj první den v práci nepamatuji jako první seznámení s mými pracovními povinnostmi. Co si pamatuji, je absolutní šok z toho, že nikomu nerozumím ani slovo z toho co mi říkají a co po mne chtějí udělat. Paní manažerka se při interview obrovsky snažila, abych rozuměla velmi zjednodušeným dotazům a stejně tak se obrovsky snažila rozumět mým naprosto primitivním odpovědím. Vzácná to žena! Nejobtížnější bylo rozumět kolegům a pracovníkům z Indie, protože mají hrozně tvrdý přízvuk v anglické mluvě a mluví neuvěřitelně rychle. Ani residentům jsem nerozuměla, neboť mi přijde, že staří lidé, kteří více či méně trpí demencí, mají tendenci „mumlat si pod vousy“, polykat slova, pohybovat falešnými zuby jazykem při mluvě anebo „mluvit z cesty“, protože díky pokročilé demenci žijí v „jiné realitě“. Takže veškeré mé naděje o tom, že to „nějak“ zvládnu s pár pochycenými slovíčky a frázemi z předešlé práce v továrně úplně splaskly. Tahle realita rozšlapala mé naivní růžové brýle na milimetrové kousíčky a strach ze ztráty zrovna nabyté práce (což by vedlo k zatraceně nepříjemným finančním problémům), ve mne tvrdě a bolestivě probudil „instinkt pro přežití“.

Práce nebyla problém, naopak. Pěkně v teple a lidi byli nanejvýš slušní a přátelští, i když ze mne museli být „na prášky“. Můj „instinkt pro přežití“ mě navedl k naučení se „nonverbální komunikaci“. V zásadě nejde o žádnou vědu a věřím, že se s něčím podobným většina cizinců pod určitou hranicí znalosti angličtiny v Anglii setkala. Strach ze ztráty práce mě nanejvýš motivoval zapojit veškeré své pozorovací schopnosti. Pozorovala jsem, co každý dělá, jak a kdy. Pozorovala jsem jak se kdo, kdy a při čem tváří a chová. Pozorovala jsem každý detail zvyklostí, pravidel a anglického způsobu života, který se v práci projevoval, jak nejlépe jsem dokázala (rozumějte, nejsem žádný genius, jen jsem se tlačila na hranice a často i za hranice svých schopností) a při tom se učila anglicky. To ve mne vypěstovalo, když to řeknu nadneseně, téměř telepatickou nonverbální schopnost vědět a rozumět co po mne kdo chce a co je potřeba udělat i v drobných detailech. Věřím tomu, že mi to pomohlo prvního půl roku udržet si práci a tak nějak vstřebat první tréninkové kurzy než jsem trochu a primitivně začala komunikovat. A samozřejmě taky pomohl základní přístup k práci jako; nikdy si neztěžovat, nikdy neříkat „nemůžu“ a pořád se usmívat.

V celém tomhle začátečnickém procesu jsem si s naprostým „zákazem pod trestem smrti“ vymazala z hlavy jakékoliv myšlenky pramenící z nízkého sebevědomí. Zavedla jsem praxi „okamžité afirmace“ na každou takovou myšlenku. Ty začátky, které se snadno píší na papír, byly těžké prožívat a nejednou mi bylo do pláče. Dovolit mému nízkému sebevědomí, aby se do toho pletlo, by mne zlomilo. Nicméně jsem se tím prvním půlrokem nějak „prokousala“ a pak už to začalo být trochu veselejší. Z dnešního pohledu bych ale v žádném případě nikomu nedoporučila, aby na to šel jako já. Je to peklo. Angličtina je v Anglii maximálně důležitá a nedá se to nijak obejít. Dříve či později je to velký problém. Základní informace o Anglii, úřadech a hledání práce jsou také nanejvýš důležité znát dříve, než se člověk do Anglie vydá, chce-li se vyhnout zbytečným nepříjemnostem a překvapením.

V dalším článku se chystám začít detailněji popisovat jakými tréninkovými kurzy a vzdělaním musí Care Assistant projít. Vysvětlím, jak to probíhá a případně co se během let změnilo. Taky něco povím o CRB check, který jsem opomněla zmínit. Začnu s tím úplně od začátku a doufám, že nezklamu v detailech a přesnostech.

5 komentářů

  1. Marek Moša -

    Zdravím. Tuto práci jsem dělal také a musím říct, že je to velmi specifické bojiště a z určitých věcí tak něják nezachápete:) Je celkem zajímavé mít kolegy z každého koutu světa (kdybych rozepsal kolik tam bylo národností asi by mi upadla ruka):) Rezidenti (pacienti), no to vám byli dost rozmazlené bytosti, ale né všichni. Za ty prachy co si tam platili za ubytování jsme je museli nechat v podstatě „jet si svoje bomby“ ( u nás v domově důchodců by už leželi přikurtovaní na lůžku s koňskýma dávkama rivotrilu- ano to se děje, jsem zdravotník původní profesí a viděl jsem toho víc než jsem chtěl) Takže běžná šichta- Týpek rezident aktivně močí kde a na koho se dá, stará lady co celé dny sedí na křesle a provádí přísnou felaci rumbakoule a prokládá to příběhy o tom jak provádí tělesné akty se svým otcem (fantazie, demence, realita? Tot otazka:D)… Další co z vás chce vždy svými nehty nalakovanými exkrementy udělat Freddyho Kruegera, další bábi se s vámi snaží vést dost oplzlé řečičky obzvlášt když jí měníte plenu a tak dál – chvíli je to sranda, ale za nějáký čas už z toho budete fakt celkem unavení. Nevýhoda byla jediná, mimopracovní – Anglie je drahá jak prdel Jennifer Lopéz a suma sumárum je to jako by jste u nás vydělali tak 25000\měsíčně za 220 i víc hodin\měsíčně. Ale je to super jazykový a psychoodolnostní kurz, to musím uznat. Jo a bacha na velké nebezpečí – legislativu – rezident platí-rezident má vždy absolutní pravdu i když má fakt pokročilé stádium demence! Takže například jedna osoba s demencí hodí po druhé šálek od čaje, trefí se mezi oči. Koho pak asi budou chtít poslat do žaláře – anoo, správně, vás;-) Pač jste měli po vzoru superpředtuchy spidermana vytušit situaci a hrnek chytit, nebo si ho nechat dopadnout na vaše čelo (to by tam nikoho nezajímalo- ani brufen by vám nedali a to mi veřte že nedali!!!!!) Je to jen příklad, ale to jen at víte jaký kocourkov a absurdistán tam vládne;-) Ovšem i přezevšechno – nelituju;)

  2. Milá Jano, hezký článek o práci care assistant. Mám jednu otázku o fyzické náročnosti. Konkrétně : je ta tvá práce náročná ,, na nohy,, ? Myslím, jestli opravdu hodně nalítáš? Chtěl bych tuto práci dělat. Ale někdy mám problémy s nohami. Sedneš si mezi prací, nebo ne? Díky

    • Jana Rambousková

      Dobry den Pavle, omlouvam se, ze odpovidam za tak dlouhou dobu. Byla jsem nekolik mesicu uplne mimo dosah a to z pracovnich i osobnich duvodu.
      Rada ti odpovim na dotaz o praci care assistanta, tak jak to vidim na zaklade me zkusenosti. Jako care assistant uz nepracuji. Delala jsem tu praci vice jak 5 let ve dvou care homech a opustila jsem tu praci, mimo jine take proto, ze je velmi fyzicky i psychicky narocna a me pochroumane zdravicko to hure a hure zvladalo. Netvrdim, ze je to vsude stejne, ale nabyla jsem nazoru, ze vsechny care homy maji velmi podobny rytmus. Rozdil v narocnosti je znatelny pouze tehdy, je-li manazer ochoten platit o jednoho, ci dva care assistanty navic anebo se hlavne soustredi na usetreni penez. Pocty jsou to jednoduche. Cim mene care assistantu je umisteno na sichtu, tim vetsi drina a honicka.
      Musim rict, ze v tehle praci se clovek hodne nalita a nekolikrat za sichtu pekne zapoti. Vetsinou jsem delala dvanactky. Ja osobne neznam moc care homu, kde by byli ochotni nabizet kratsi sichty, ale je to mozne. To se to potom snasi mnohem lepe. Jsou i jine moznosti prace care assistanta. Pracovala jsem asi rok v takove duchodcovske oblasti. Je to obytna cast urcena pouze pro duchodce, kam care assistanti dochazi do domu klientu a pomahaji jim se vsim potrebnym. Tahle prace byla mnohem klidnejsi (ani se zde nepouzivaji zvedaky, nebot nepohyblivi clienti jsou pouze v care homech) a na kazdeho klienta jsem mela spoustu neuchvataneho casu, kde si clovek i sedne a popovida. Take to byva lepe placene na hodinu, ale zase je clovek placen jen za praci kterou odvede, takze je to roztahane pres cely den.
      Mily Pavle, snad jsem ti odpovedela podle gusta a preji ti hodne stesti v tvych planech do budoucnosti.
      Jana

  3. Konečně nějaký rozumný článek o tom,jaký je život venku se vším všudy.Ne jen okrajový popis „něčeho“. V UK jsem už byl a chystám se tam opět a chtěl by jsem pracovat jako careassistent,tak že uvítám jakékoliv informace.
    Proto Janě moc děkuji za její slova.
    Daniel

    • Jana Rambousková

      Mily Danieli,
      dekuji za pochvalu a preji hodne stesti a uspechu at se ti to podari. Byla jsem nekolik mesicu mimo dosah, ale ted bych mela pokracovat v psani. Snad se ti ty informace budou hodit.
      Jana