Do Londýna cesta dlouhá

Po čase se opět vracím k vlastním příběhům. Naposled jsem zde psal o naší cestě do Skotska a dnes bych plynule navázal a změnil kurz na jih. Po „zvláštním“ období ve Skotsku jsme se rozhodli, že když už jsme v té Anglii, měli bychom vyzkoušet také Londýn.

Ovšem do Londýna cesta dlouhá a tak jsme se rozhodli udělat si malou přestávku v Liverpoolu u našeho dobrého kamaráda. Z malé přestávky se vyklubal týden a tak jsme měli dostatek času si zavzpomínat na „staré“ časy. Ve skutečnosti to ale bylo trochu jinak…

Opět píšu v množném čísle jelikož vyprávím i za svoji přítelkyni, která je nedílnou součástí mé životní mise v UK.

Majordomus

My zas až takový dobrodruzi nejsme. Za vším naším rozhodnutím byl určitý důvod. Cílem cesty do Skotska byla práce ve skladu Tesco (která nevyšla), účel cesty do Londýna byla opět práce. Tentokrát jsme měli přislíbenou práci jako dvojice. Byla to práce majordoma a housekeepera u české právničky žijící s anglickým golfistou. Prostě měli bychom na starosti chod vily brutálních boháčů. Komunikovali s námi do poslední chvíle a vše bylo domluveno do nejmenšího detailu. Jenže v průběhu cesty ze Skotska do Londýna komunikovat přestali a protože jsme měli slíbené i bydlení, znejistili jsme a rozhodli se pro přestávku v Liverpoolu. Jelikož přestali komunikovat absolutně, naše přestávka se prodloužila na týden, jak jsem uvedl na začátku tohoto článku. Až po dvou letech jsme se dozvěděli, že důvod, proč přestali komunikovat, byl jejich osobní problém. Rozcházeli se a to jsme ještě dostali vynadáno, že jsme si dovolili jim neustále volat a obtěžovat je 8)

Do Londýna cesta dlouhá

V životě se dějí věci které člověk prostě nemůže předpovídat ale mohli nám dát alespoň krátké echo „všechno padá, nejezděte“. No ale když už jsme byli na půl cesty do Londýna, měli jsme na vybranou. Zůstat v Liverpoolu, který už jsme dobře znali a nebo se vydat do absolutního neznáma. Zvítězil Londýn neboť jsme byli zvědaví na to velkoměsto. Na internetu jsme si našli Českou agenturu, která poskytovala sdílené ubytování, domluvili si termín a přijeli.

Londýn zrovna vesnice není a tak nám chvilku trvalo, než jsme agenturu našli. Nakonec se to podařilo a získali jsme „azyl“ v Londýnské části Walthamstow. Čtvrť to byla příšerná. Nejsem rasista ale těch Indů, Pákystánců a Afričanů tam bylo i na mou povahu trochu moc. Nebyla to zrovna nejbezpečnější čtvrť. Po setmění jsem měl bobky i vynést koš. Parkování – doslova hrůza. Veškeré parkování v ulici, kde jsme bydleli bylo jen pro residenty. Tedy na povolení. Musel jsem parkovat v jiné části čtvrti, v ulici mezi domy, kde toto povolení potřeba nebylo – asi 20 min pěšky od našeho baráku.

Bydlení v Londýně

Ale těch lidí… Vemte si, že celá ČR má 10 milionů obyvatel a jen Londýn jich má 8 milionů. To bylo krápítek moc. Samozřejmě, že život ve městě má také své plusy. Obchodů tam bylo tolik, že bylo nemožné něco nesehnat. Trhy byly super ale bylo tam tolik lidí, že se skoro nedalo projít. České zboží – no problem. MHD (metro a autobusy) přímo na dosah. Jo to bylo OK (až na ty ceny).

Dům, ve kterém jsme bydleli byl relativně čistý. Spolubydlící byli super a tak život tam ubíhal dost rychle.

Práce

S tou byl problém. Dělnické profese měli v palci agentury a bylo skoro nemožné se někam dostat. Těch CV kolik jsme rozeslali se snad ani spočítat nedá. Obešli jsme osobně bezpočet restaurací a hotelů – všude plno. Ono to bylo blbé období, jelikož se psal konec května a to je období pro vysokoškoláky neboť v tomto období končí semestry a nové jim začínají až v Říjnu. Pochopitelně spousta z nich již měli domluvené brigády.

Přítulkyně nakonec jednu práci našla ale opakovat už by ji nechtěla. Byla to práce v hotelu (pokojská). Práce byla placená nikoli na hodinu ale od pokoje. Pokud člověk neudělal normu (která byla těžko stihnutelná) dostal zaplaceno jen minimum. Navíc začínala v hotelu dva dni zdarma na zkoušku. Jelikož zjistila že to se prostě nedá – odešla.

A Londýnu byl konec…

Já práci nenašel, přítulkyně odpracovala jen dva dny a tak jsme si řekli, že tady nám pšenka nepokvete a začali řešit co dál. Dali jsme si inzerát na Gumtree a ozvala se nám milá paní, Slovenka, co má zde AU PAIR agenturu. Nabídla nám oběma práci v Care Homu v Cranleigh, což je hodinka cesty z Londýna na jihozápad. Naše měsíční mise v Londýně okamžitě skončila a neváhali jsme ani minutu a rozjeli se opět do světa. Nelitovali jsme. O tom ale zase někdy příště.