Bez angličtiny do práce nelez

Teď už jsem se zabydlel, seznámil se se spolubydlícími, poznal okolí a na řadě je to, co je pro všechny Čechy v Anglii hlavní misí.

Zaměstnání

Moje první práce v UK se odehrávala ve třídírně poštovních balíků, kde jsem byl zaměstnán jako dělník – nakládka a vykládka zásilek z/do kamionů. Byla to ta nejhorší práce, kterou jsem na Britských ostrovech za celou tu dobu dostal. Záměrně neříkám „vybral“, jelikož na výběr nebylo a kdo chtěl peníze, musel vzít za vděk, co bylo zrovna v tu chvíli k mání. Ta práce nebyla nejhorší z důvodu fyzické náročnosti (ačkoli jsem při práci velmi často přemýšlel nad uranovými doly a utrpení lidí, kteří jimi prošli), ale hlavně psychické odolnosti. V práci totiž vládl doslova vojenský režim. Aby mě někdo nechytal za slovo, já, který na vojně nebyl, to cítil jako velkou buzeraci. Vojáci to mohli cítit jen jako cvičení či prověrku mentální pozornosti :-). Avšak chvilku tam se mnou pracoval i Čahoun a tomu se ta práce a to prostředí jako vysloužilému vojákovi také moc nezamlouvala.

Prostě buzerace a šílená dřina. Ranní nástup do dvojřad, udělení instrukcí, písknutí a ke strojům! Písknutí – svačina – písknutí – ke strojům. Písknutí – oběd – písknutí – ke strojům. Písknutí – svačina – písknutí – ke strojům. Písknutí – úklid – dvojřad nastoupit a udělení povolení k odchodu do šatny. Kdo odešel do šatny třeba jen o dvě minuty dříve (i když bylo hotovo, uklizeno), druhý den už nepřišel. Dostal tzv. stopku. Lidově řečeno, zavolali z vedení skladu našemu šéfovy agentury, ať ten či onen už zítra nechodí.

Bez angličtiny do práce nelez

Co bylo na této práci opravdu stresující, byla neznalost jazyka. Prostě bez angličtiny do práce nelez! Pokud nadřízený zjistil, že neumíte anglicky, už jen ukazoval. Nebyli jste už jen nulou, ale špinavým ojetým olejem v motoru, který musí běhat i když už nemůže. Sebemenší nesouhlas dával najevo jen písknutím a případnou výpověď z pracovního poměru už opět jen ukázáním (což mně osobně se nestalo, ale byl jsem svědkem oné situace, kdy jednoho kolegu – tuším že Slovák to byl – ho takovýmto způsobem vyhodil). Na druhou stranu to byla šance pro ty, co jazyk neovládali, aby si vydělali na nájem, na dopravu do zaměstnání a na nezbytnou stravu. Byl to první krůček k lepším zítřkům a vlastní budoucnosti v UK.

Když už mluvím o jazykových znalostech, zapomněl jsem se vám svěřit ještě s jednou ohromující událostí. Pokud si pamatujete na druhý článek Všechno je jednou poprvé, čísloval jsem v něm „šoky“, které jsem v onen den zažil. Šok číslo čtyři byl o přivítání v kanceláři v naší agentuře. Ten snědý drsný muž, kterému jsem dal přezdívku Zlatonosič, nás při uvítacím rozhovoru totiž zkoušel z angličtiny. Každého známkoval jako ve škole a dle znalostí (či spíše neznalostí) jazyka, se už do předu se šéfíkem rozhodoval, kde a či vůbec by ten či onen mohl pracovat. Víte, nikdy by mě nenapadlo a to ani v nejhorším snu, že moji budoucnost bude jednoho dne ovlivňovat cikán se zlatým řetězem na krku, kterého si všichni dokážeme představit akorát ve frontě na sociální dávky, v herně či v davu romského gheta. Jak je vidět, všechno je v životě možné. Paradoxem je, že jeho angličtina byla tehdy na úrovni maximálně „průměrná“. To si dovoluji tvrdit s odstupem času, kdy to mohu porovnávat s tou svojí. Dávám mu za „3“, syčákovi 😉

Tak to byly moje první zkušenosti s prací v UK. Nebyly nikterak růžové, avšak dalo mi to do života hodně. Dostal jsem velkou dávku zkušeností, lekci z disciplíny (bez které se v Anglii – především na dělnických pozicích – neobejdete). Zažil jsem na vlastní kůži, co to je motivace začít se učit cizí jazyk. Když se ho učíte v ČR v rámci předmětu na střední škole – je to pro vás jen 45 minut výuky angličtiny. Tady se ten jazyk učí o poznání lépe. Můžete si ho okamžitě vyzkoušet v práci nebo třeba v samoobsluze a to je praktické cvičení jak vyšité. Angličtina v Anglii je pro vás denním chlebem – nutností! Dá se bez ní i dlouhodobě přežít, ale musíte k tomu mít takovou konstelaci hvězd (trpělivého kolegu, kamaráda, známého s dobrou angličtinou či peníze na placeného překladatele), aby jste zvládli pracovní a hlavně úřední záležitosti. Ještě drobná poznámka ke studiu AJ. Musím konstatovat – opět s odstupem času – že Liverpool není z praktického důvodu na studium angličtiny úplně ideální místo. Je tam totiž šílený přízvuk. Angličtině jako takové se detailněji budu věnovat v některém z příštích článků.