Když jsem psal o mezilidských vztazích, myslel jsem, že už se k tomuto tématu nebudu vracet. Trošičku ale budu muset, jelikož dnešní článek má název How are you? (jak se máš). Souvisí to s Angličany a jejich upřímnou avšak povrchní povahou.
V Anglii se žije, co se týče mezilidských vztahů, o poznání lépe než v ČR. Nikdo (myšleno Angličané) nikomu nic nezávidí a přejí si navzájem úspěchy. Nikdo se vás nevšímá, každý vám přeje to nejlepší, všichni se usmívají, vypadají bezstarostně a zkrátka, všichni vypadají happy. Chudí žijí v sousedství vedle bohatých, ráno se s úsměvem pozdraví a jdou si po svém. Úplná idylka a je tomu opravdu tak!
Ve skutečnosti to zas až tak happy není. Pod tou slupkou povrchní slušnosti žije člověk se svými starostmi. I angličané mají stejné problémy jako spousta Čechů. Jsou zadluženi a řeší úřední problémy, rodinné problémy, rozvádí se, starosti s dětmi, se školou, osobní problémy, problémy v práci atd… Jediný, velký rozdíl mezi námi je to, že oni si své problémy zavírají doma (do jaké míry je to dobře nebo špatně nechám na odbornících). Prostě v hospodě ani na ulici si nikomu nestěžují a stále vypadají, jako když právě vyhráli v loterii.
Rozebírat povahu angličanů, na to by nestačil jeden článek, ale vyšlo by to na celou knihu. Přesto bych vás rád upozornil na takovou maličkost, se kterou se zde budete setkávat doslova denně. Všechny (nejen) Angličany zajímá, jak se máte! Tedy…
…How are you? (hau-vá-jůůů)
Ano, toto uslyšíte při každém pozdravu. Za den klidně i třicetkrát. Nemyslete si, že nějakého Angličana skutečně zajímá, jak se máte. Opravdu nezajímá (teda většinu z nich). Nějaké to malé procento (opravdový kamarád, přítel) o vás starost mít může, ale je to zkrátka často používaná fráze. Říkají to rychle a s takovou automatikou, že si to ani pořádně neuvědomují.
Hi Stan, how are you? I am fine, thanks. Hello Jana, how are you today? I am very well, thank you. …Good! …a to „good“ mě vždycky dorazí!
Už to nesnáším a jsem na to alergický, bohužel s tím nic nenadělám a v rámci slušnosti musím trpět.
V jakých situacích uslyšíte tuto „starostlivou“ frázi?
- Ráno, když odcházíte z bytu a potkáte někoho na chodbě.
- Na cestě do práce (pokud potkáte osobu, se kterou jste se alespoň jednou v životě setkali).
- V práci – 1x na vrátnici, 10x v šatně, 10x na pracovišti, 2x na obědě
- Na cestě z práce
- V obchodech za pokladnou, pokud jste stálý zákazník.
- Při téměř každém (osobním , obchodním) telefonátu s Angličanem.
- Milionkrát na párty s Angličany
- V hospodě mají starost jak se máte i ti, co vás v životě neviděli.
- U lékaře (ale tam je to na místě, i když jde i tak „jen“ o frázi)
Je to dle mého názoru neosobní. Vadí mi to a já prostě nikomu nevěřím, že ho zajímá jak se mám. Tisíckrát jsem chtěl odpovědět, že mám dluhy a trpím větry, ale důstojnost mi to nedovolí. Zkrátka to tady tak chodí a je třeba to respektovat. Oni to nemyslí ve zlém, mají prostě blbej zvyk.
Tak přátelé, dovolte mi otázku. Jak se vám daří? Nekažme Angličanům radost ze života a mějme se za každých okolností dobře. Nebo velmi dobře 🙂 Děkuji.
Čau příště!
PS: Jaké fráze můžete ještě často slýchat? Přečtěte si článek 10 prvních anglických slovíček pro přežití.
1 komentář
Přikláním se ke všemu, co zde bylo napsáno. Dodávám však, že lidi, které jsem viděl vícekrát, než jednou jsou pro mě už zajímaví a odpovídám jim to, co si myslím. Asi proto, že na blbou otázku čech odpoví blbou odpověď. Takže opakovaná otázka pokladní v obchodě dostává moji odpověď, Not very well, little headache (ne moc dobře, trošku bolí hlava) nebo yesterday was better (včera bylo líp). Jenže občas svítí i slunce a nálada se zlepší v odpovědi, better and better 😀
Hezké na tom je, že tyto odpovědi nemohou být neslušné. Lidi na ně reagují tím, že jste jim prolomili hranice, získáte si jejich skutečné zamyšlení a možná v budoucnu skutečné přátele.
Neberme anglánům to, co mají zažité. Vytěžme z toho to, co mi můžeme získat 😉