Americký divoký západ ve filmu. Špagetti western. Svět po Apokalypse. Takhle nějak lze popsat oblast pobřeží Kentu ve Spojeném království Velké Británie: Dungeness. Místo zdánlivě smutné, opuštěné, bez života. Melancholické, surreální. Ale skutečnost je naprosto opačná.

Ocitáme se v regionu dvou atomových elektráren, několika majáků, odposlouchávacího zařízení, nejmenší úzkokolejky na světě, originálních luxusních apartmánů, polorozpadlých zahradních domků a národní rezervace.

Britská poušť je na prodej!

Pouští je nazýváno místo, kde spadne méně než 250 mm vodních srážek ročně, kde místní klima neumožňuje výskyt žádného rostlinstva a kde jsou velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Ani jedno z těchto kritérií neodpovídá plně popisu oblasti Dungeness, přesto je nazývána “jedinou britskou pouští”. Zdánlivý oxymóron – v Británii samotné naprší ročně od šedesáti pěti centimetrů po téměř tři metry srážek a tento neustálý příliv vody zaručuje příjemnou a všudypřítomnou zeleň. Přesto Britové, obvykle tak přesní, na tomto pojmenování trvají. My jsme tuto oblast navštívili za horkého červnového dne, takže ošumělost a vyprahlost místa zdůrazněná ostrým sluncem v nás umocňovala pocit, že jsme se ocitli v pustině, jejíž pojmenování je naprosto trefné a výstižné.

Dungeness je oblázkové pobřežní pásmo o rozloze 32,375 kilometrů čtverečných vybíhající hluboko do Lamanšského (anebo do Anglického, jak je v této zemi nazýván) průlivu. Je tak vystaveno působení jednak mořské biosféry a jednak neustálého silného větru a mořských proudů, a tudíž formováno do zajímavých a proměňujících se dun plných valounků skrývajících v sobě nejrůznější formy života. Celá oblast byla prohlášena národní rezervací, dokonce oblastí zvláštního přírodovědného významu (SSSI – Sites of Special Scientific Interest), kam se sjíždějí botanici, ornitologové, entomologové, ale i milovníci průmyslové historie a designu, a v neposlední řadě malíři, fotografové, tvůrci videoklipů a spisovatelé.

Pobřeží se neustále proměňuje – moře z pevniny na jedné straně ukrajuje, jinde zase ustupuje, takže pevniny přibývá, a to je případ Dungeness a její přírodní rezervace.

Dungeness zrenovovaný domek

Dungeness zrenovovaný domek

Správní rada Dungeness Estate se rozhodla prodat oblast o rozloze 468 akrů za 1,5 miliónu liber (asi 57 miliónů korun) ve snaze najít takového majitele, jenž by kraji vdechl nový život a přilákal více turistů. Místní obyvatelé nijak nadšení nejsou – o turisty nestojí, i když nejsou vůči nim nepřátelští, ale mají rádi tu bizarní krajinu a žádné změny nechtějí. Navíc se bojí, že nový majitel nebude mít respekt ani pro místní faunu a flóru ani pro “lidské tvory”, jak se vyjádřil mluvčí Asociace obyvatel Dungeness, neboť na prodávaném území je i 22 nemovitostí (většinou zrenovovaných malých nádražních chatek), jež byly pronajaty na 99 let. Obyvatelé se obávají, že prodej bude mít negativní vliv na místní podnikání – hospodu, majáky, nádražní bufet a kavárnu, udírnu aj.Pobřeží se neustále proměňuje – moře z pevniny na jedné straně ukrajuje, jinde zase ustupuje, takže pevniny přibývá, a to je případ Dungeness a její přírodní rezervace.

Počátkem 21. století uvedl jeden z anglických televizních kanálů program o neobvyklých či extravagantních přímořských domech a letoviscích. Moderátor pořadu mezi jinými představil i přízemní nikterak nápadný domek krabicového stylu s tím, že extravagance v tomto případě spočívá v okolí budovy. Největší důraz kladl na přítomnost atomové elektrárny Dungeness a na celkovou až neromantickou osamělost místa. Další pořad, tentokrát přírodovědný, na sebe nenechal dlouho čekat a do pouštní oblasti Kentu, jenž byl první římskou kolonií na britském území, se začali stahovat novodobí kolonizátoři – turisté a obchodníci s nemovitostmi.

Hampty, hampty, ať mám víc jak tamty

Prospect House dům Dereka Jarmana

Prospect House dům Dereka Jarmana

Náhodným návštěvníkům tato oblast učaruje –  dlouhé procházky po kilometrových plážích, nezvyklé zahradní domky na spadnutí, opuštěné průmyslové stavby. Patří k nim i tvarově neobvyklá, připomínající staré sci-fi filmy, zrcadlová naslouchadla. Místní jim říkají “uši”. Byly postaveny ve 20. a 30. letech jako detektory přibližujících se nepřátelských letadel. Součástí byl i systém výstražných sirén s dosahem téměř 40 km. Ještě za 2. světové války byly tyto systémy překonány, ale “uši“ tady stojí pořád. Našli jsme místní udírnu, která vypadá, že ji majitel každé ráno skládá jako dětské puzzle jen tak pro radost, ale také malý upravený dřevěný domek, který patřil filmovému režiséru, tvůrci memoárů a obhájci práv homosexuálů Dereku Jarmanovi. Derek Jarman tu natočil videoklip se skupinou Pet shop boys. Lidé ho tu měli rádi, i když s ním prý přišli umělci z Londýna. Však to není daleko, jen hodinu a půl cesty.

Dungeness udírna

Dungeness udírna

Domek hned vedle rybárny patří téměř místní rodině. Když se sem přistěhovali, bylo Doreen Thomasové 21 let. Se svým manželem se seznámila na ulici při tanci na oslavu vítězství před sedmdesáti lety. A její zeť si pamatuje na den přesně, kdy sem přišel – prý přijel hledat vzácného ptáčka, a našel (ptáček je slangové pojmenování pro pěkné děvče), zdůrazňuje s významným zamrkáním. Tehdy tady nikdo bydlet ani nechtěl, takže domy byly opravdu za babku. A dnes? Ceny nemovitostí jsou velmi vysoké – přízemní domek se dvěma ložnicemi přijde na 240 tisíc liber (jen něco přes 9 milionů korun), takže velká vlna přistěhovalců tu zřejmě nehrozí.

Pár dokumentů v televizi, videoklipy a návštěvníci z velkých měst a ze zahraničí zpřeházeli místním tradiční hodnoty.  Kdo měl kam jít, tu svoji chalupu prodal nebo pronajal nějaké agentuře a má se dobře. Na břehu moře byla postavena strážní věž pobřežní hlídky, kterou světe div se, si můžete pronajmout za minimální poplatek 850 liber (kolem 32 tisíc korun) za 5 nocí pro čtyřčlennou rodinu A jeden natáčecí den tu teď stojí 600 liber (přes 20 tisíc korun), dokonce platíte i chcete-li fotit modelky. Peníze však nejdou místním, ale agenturám, které sídlí v hlavním městě.

Nejmenší dráha na světě

Nejmenší dráha na světě

Největší počet návštěvníků zřejmě láká již zmíněná miniaturní železnice, jež byla založena v roce 1927. Měří celkem 21,7 km a vede do malebného Cinque Port of Hythe, jednoho z pěti přístavů vybudovaných na obranu hrabství. Milovníky průmyslové historie však stále lákají atomovky a majáky. Na starém majáku dělá průvodce nadšenec, který všechna technická data sype z rukávu. Miluje to tam a neumí si představit, že by to někdy bylo jinak. Stejně tak lidé z návštěvního centra, kteří se naopak orientují na pozorování ptactva, vyhledávání a ochranu vzácných druhů brouků, včel a rostlin. Jako opravdovou specialitu zde naleznete pijavici lékařskou, která se ve Velké Británii vyskytuje jen tady a jen ona je schopna sát krev i z lidského druhu, anebo mloka s oranžovým bříškem.

Nový maják Trinity House

Nový maják Trinity House

Kus jediné britské pouště zakoupila francouzská společnost EDF, která již vlastní Dungeness B atomovou elektrárnu. Společnost se zavázala pečovat o životní prostředí jako takové, takže i lidské plémě bude pod ochranou velké nadnárodní společnosti. Nu, když ptáčka lapají…, zatím společnost začala s opravou příjezdových komunikací. Prý kvůli turistům. Tak uvidíme. Strana zelených už má jasno – s rozhodnutím nesouhlasí.

Má již negativní zkušenosti s velkými společnostmi, jejichž jedinou prioritou je zisk. Podporuje např. RSPB (Royal Society for the Protection of Birds – Královská společnost na ochranu ptactva), která brojí proti místnímu letišti Lydd, jež hodlá zvýšit počet přepravených pasažérů ze 4 tisíc na 500 tisíc ročně, což by znamenalo vážné narušení celého prostoru a ohrožení existence vzácných ptačích druhů, které se zde vyskytují. Pravidelně se sem např. vrací Morčák bílý, krásný druh kachny žijící v severních lesích. Místní jsou pravě na tohoto krasavce velmi hrdí, vždyť např. ve Finsku tento druh již zcela vymizel. Anebo Potápka žlutorohá, jeden z nejkrásnějších britských ptáků, která je na žlutém seznamu ohrožených druhů zvířeny a ptactva (existují tři druhy seznamů: červený, žlutý a zelený, tak jako světla na semaforu).  Dungeness je ve své jedinečnosti skutečně unikátní, dokonce majestátní. Je omračující ve své jednoduchosti až chudobě a nesmírně zranitelný ve svém boji o přežití, jež vede k chamtivosti, necitelnosti a nepředvídatelnosti.

Foto: Eva Sercombe. V upravené podobě vyšlo v časopise 100+1.

Napsat komentář