Alternativní školství v UK – MONTESSORI

Výchova a vzdělávání dítěte došla na konci dvacátého století vývojových změn, které bychom mohli s trochou nadsázky přirovnat k vývoji v oblasti kybernetiky. Zastavme se na chvíli a nechme zaznít zapomenutá úsloví jako škoda každé rány, která padne vedle; seřežu tě jako žito; dítě má být vidět, ne slyšet; mluv jen, jsi-li tázán; facce rozumí každý trouba aj. aj. aj. Zdá se, že výchova a trest byly jedno a to samé (netrestáš-li děti tři dny, vylezou na střechu – další úsloví). Rákoska, pásek, klečení v koutě a ještě k tomu na uhlí. Přísnost a tvrdost, tělesné tresty již za minimální prohřešky, a to ve všech společenských vrstvách a ve všech státech. Tělesné tresty např. v britských školách byly parlamentem zakázány až v roce 1989, ale v soukromých školách byly používány až do konce 20. století, ve většině amerických států (rozuměj státy USA) byly fyzické tresty zakázány dokonce v roce 1977 (ale pouze v jednatřiceti státech, v dalších jsou stále více či méně praktikovány) A co v Česku? Možná nevíte, že ve starém Rakousku-Uhersku byly tělesné tresty na školách zakázány již v roce 1870 a nově vzniklý československý stát tento zákon převzal, takže teoreticky by se tělesné tresty na českých a slovenských školách vyskytovat neměly vůbec!

Počátkem 20. století se začíná formovat reformní pedagogické hnutí, na něž navazují v 70. letech tzv. alternativní školy inspirované alternativními životními styly. Vyznavače těchto subkultur (tj. netradičních životních stylů) spojují kromě vzhledových charakteristik (způsob oblékání, účes, líčení, hudba, šperky) i jejich názory na svět, na způsob trávení volného času, na to, jak život prožít, co je smyslem života, jak by měla lidská společnost vypadat a jak členy společnosti, děti a mládež hlavně, vychovávat a vést.

Netradiční školy se většinou odlišují od státních škol jak svými cíli a osnovami, tak formou, metodami a celkovou organizací školního života. Dítě se stává partnerem a je se svými individuálními potřebami zcela respektováno. Opravdovou alternativou konvenčnímu vzdělávacímu systému není totiž nějaká super zázračná metoda vymyšlená dospělými, ale to, že umožníme dítěti věnovat se jeho zájmům a rozvíjet je. Řečeno slovy anglického pedagoga Davida Gribbleho: tradiční vzdělávací systém se snaží přeměnit tě v něco, co nejsi, zatímco alternativní ti pomůže zvelebit to, co jsi.  To nejdůležitější, co se můžeme v dětství naučit, je vycházet s ostatními, vzájemně komunikovat. A to je také to, co se většina dětí chce naučit. V klasické třídě, kde dětem není dovoleno spolu mluvit, se to ovšem nenaučí, naopak. Děti si ze školních let odnesou, že být poslušný je důležitější než zajímat se a starat se jeden o druhého. Všechny netradiční vzdělávací systémy spojuje základní princip, a tím je vztah k dítěti, s nímž je jednáno jako s dospělým, dostává se mu respektu, svobodné volby a taktéž zodpovědnosti. Tyto školy jsou zejména vhodné pro děti, které se nějak vymykají hodnocení průměrného školáka, tj. děti jak s problémy v učení či chování, tak děti naopak nadprůměrné a nadané. Důležitý je zde individuální přístup učitele, který nehledá chyby, nekritizuje a nehodnotí dítě známkou. Na světě jsou stovky alternativ ke konvenčnímu školství, patří k nim např. školy Waldorfské, Montessoriovské, Freinetovské, Daltonský plán, Zdravá škola, Jénský plán, Začít spolu, lesní či přírodní školy. V UK jsou nejrozšířenějšími  zařízení Montessori, demokratické školy Sands a Steiner-Waldorfské školy.

Montessoriovské školy

school

Zakladatelkou těchto škol je italská lékařka Maria Montessori, která svůj první Dům dětí (Casa de Bambini) otevřela v roce 1907. V současnosti existuje ve světě kolem 22 tisíc těchto škol a ve Velké Británii více než 600. Čím to je, že jsou tyto školy stále více přitažlivé pro současnou společnost?  Základním principem je akceptovat fakt, že největší kapacitu učit se a naučit se má dítě hned od narození do svých šesti let. Ve školním zařízení je dítě na prvním místě, jemu a jeho individuálním zvláštnostem a potřebám je přizpůsobeno zařízení, jímž je tzv. připravené prostředí, a celý program, který vychází z jednotlivých vývojových fází dítěte a jeho schopností a připravenosti přijímat dané podněty z různých oblastí. Dítě si svobodně zvolí svou aktivitu a své tempo, učitel dítěti poradí, ale nemanipuluje je. Jakmile se dítě rozhodne pro určitou činnost, je vedeno k tomu, aby dokončilo to, co začalo. Vnímá tak zodpovědnost za své rozhodnutí. Učitel ho po celou dobu sleduje, pomáhá, ale nekritizuje, neupozorňuje na jeho nedostatky. Všechny pomůcky, které děti potřebují, jsou jim snadno přístupné, takže dítě si samostatně rozhodne, s čím bude pracovat, a taktéž po skončení činnosti vše uklidí na své místo. Děti jsou tak vedeny k pořádku a systému zcela přirozeně a nenásilně.

Mateřské školy Montessori se zaměřují na získávání poznatků a vzdělání v oblasti praktického života, tzn. manipulace s předměty každodenního používání a péči o sebe sama (oblékání, česání, hygiena, příprava stolů k jídlu aj), smyslového vnímání, kdy se děti zaměřují na vnímání detailů různých vlastností věcí. Podle Marie Montessori jde o rozvoj představivosti, která má svůj základ v pozorování a vnímání odlišností či podobností. Pomůcky, které děti používají, jim pomáhají pochopit svět právě prostřednictvím smyslů, tj. hmatu, zraku, sluchu, chuti a čichu. Také se začíná tímto rozvíjet i tzv. šestý smysl, jímž je pro nás, vyznavače alternativních technik, intuice. Nedílnou součástí výchovy a vzdělávání jsou matematické zákonitosti, touha experimentovat, komunikativní dovednosti, umění, hudba a pohybové aktivity. Montessori systém je určen nejen dětem 0 – 6 let, ale i dětem ve věku 6 – 12 a mládeži 12 – 18. Pro mě jako pro rodiče je důležité, že na školky našeho typu navazují i školy základní, takže dítě po přechodu do jiného zařízení není stresováno prostředím plným rivality a autoritářského přístupu, říká jedna se spokojených maminek. Typické pro montessoriovské školy jsou třídy, v nichž jsou děti různého věku a různého zaměření. Výzkum ukazuje, že děti z Montessori zařízení mají již v pěti letech obecně vyšší nejen znalosti, ale i schopnosti svých vědomostí využít. Děti také vykazují vysokou úroveň sociálních dovedností a zdravé sebevědomí. Systém Montessori, který byl dokonce adoptován na mnoha státních školách, vychází z teze, že každé dítě je zralé rozvíjet určitou schopnost v určitý moment. Pokud jej nezaznamenáme včas, v pozdějším věku už ztracenou příležitost nelze dohnat.

Příště: Steiner-Waldorfské školy


Foto:Montessori-school2007“ od abbamouseFlickr. Licencováno pod CC BY-SA 2.0 via Wikimedia Commons. / Obrázek Montessoriovské školy:  Eva Sercombe

Napsat komentář